Adolf Hitler
(20.4.1889-30.4.1945)

"Vůdce"

Adolf Hitler, führer, vůdce, neomezený vládce nacistické Třetí říše, samozvaný vrchní velitel jejích branných sil a muž, který rozpoutal nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva, druhou světovou válku, přichází na svět 20. dubna roku 1889 v Branau na Innu v Rakousku jako syn bezvýznamného celního úředníka německého původu a rakouské rolnice.

Hitlerovo mládí je plné osobních neúspěchů - nedokončí střední školu a v době kolem dvacátého roku svého života se živí jako dělník a pouliční umělec (jeho nevyplněnou ambicí je stát se malířem,), přespávající po parcích a stravující se v chudinských vývařovnách.

Neustálé neúspěchy nakonec přivedou Hitlera k rozhodnutí odejít z Vídně do Mnichova - věří, že v otcově německé vlasti nalezne lepší podmínky pro život než v Rakousku, později na léta strávená v Rakousku vzpomíná jako na dobu, kdy "jsem přesvědčen, že tento stát (Rakousko) zcela jistě utlačí každého opravdu velkého Němce... nenáviděl jsem tu smíšeninu Čechů, Poláků, Maďarů, Rusínů, Srbů a Chorvatů, a mezi nimi jako věčný rozkladný bacil lidstva - Židi a opět Židi... v té době jsem se stal fanatickým antisemitou.""

V roce 1914 vstupuje Hitler dobrovolně do 16. bavorského pěšího pluku - za první světové války pak slouží jako obyčejný pěšák a posel na západní frontě, a ač je jednou raněn a stává se obětí plynového útoku a je celkem čtyřikrát vyznamenán za statečnost, nedosáhne nikdy vyšší hodnosti než hodnosti desátníka.

Po skončení války se Adolf Hitler vrací do Mnichova, kde v roce 1919 vstupuje do nově vznikající Německé dělnické strany (DAP) - v dubnu roku 1920 se pak ujímá ve straně vedení a přejmenuje ji na Národně sociální německou stranu práce (NSDAP) - vzniká tak strana (nacistická) v jejímž čele pak Hitler vystoupá až k těm nejvyšším příčkám na žebříčku moci.

V roce 1923 se Adolf Hitler za podpory místních vojenských jednotek pokusí o politický převrat v Bavorsku - vládní úřady ale vzpouru ve dnech 8. až 9. listopadu potlačí a Hitler je zajat a obviněn z velezrady, nakonec je odsouzen k devíti měsícům vězení v Landsbergu.

Ve vězení napíše Hitler své stěžejní "dílo", pamflet "Mein Kampf" (Můj boj), v němž nastíní nacistickou filozofiii a naznačí své budoucí expanzní plány a v němž prezentuje svůj vyhraněný antisemitismus, rasismus, představy o vůdčí roli Germánů a o tzv. životním prostoru německého národa.

Ve druhé polovině dvacátých let pak obliba Hitlerovy strany stále rychleji roste, stejně jako počet jejích členů - napomůže tomu i hospodářská krize, která v roce 1929 zasáhne takřka celý svět, široká veřejnost pak podlehne Hitlerovým řečnickým obratům (řečníkem je Hitler vpravdě geniálním), slibujícím poskytnout lidem pracovní místa, posílit hospodářství a navrátit Německu národní slávu a čest, ztracenou po skončení první světové války.

V parlamentních volbách do německého Reichstagu v roce 1932 získává Hitlerova NSDAP 37,4 % hlasů - rok nato, 31.ledna roku 1933 se Adolf Hitler stává říšským kancléřem.

Díky svému výtečnému řečnickému nadání a neopakovatelnému osobnímu kouzlu se pak Hitler po svém nástupu k moci okamžitě pasuje do role lidového mluvčího - brzy je jeho pozice tak silná, že vládne neomezeně celému Německu, po smrti dosavadního prezidenta Paula von Hindenburga v srpnu roku 1934 vyhlásí Hitler konec republiky a prohlásí se vůdcem, führerem, německého národa. Následují politické vraždy, zastrašování, likvidace SA (během tzv. noci dlouhých nožů), žalářování politických protivníků atd.

Hitler jako říšský vůdce pak zcela nepokrytě porušuje závazky, plynoucí pro Německo s versaillských dohod, uzavřených po první světové válce - tím nejzávažnějším prohřeškem je znovuvyzbrojování Německa, které začíná v roce 1935 a které pozvedne do té doby upadající německou ekonomiku a dává práci statisícům nezaměstnaných.

Evropské mocnosti Hitlerovo počínání přecházejí mlčením - mlčí i poté, když Hitler v roce 1936 obsazuje do té doby Německu zapovězené Porýní. A mlčí i tehdy, když v roce 1938 Hitler anektuje rodné Rakousko, s jeho obsazením českých Sudet vysloví Mnichovskou dohodou souhlas a nezasáhnou ani při německé okupaci zbytku českých zemí.

Teprve když Německo napadne v září roku 1939 Polsko, rozhodnou se západní evropské mocnosti, jmenovitě Francie a Velká Británie, jednat a vyhlásí Německu, disponujícímu obrovskou vojenskou silou, válku - Hitlera ale jejich armády nemohou zastavit, německá armáda postupně obsadí Skandinávii, Belgii a Nizozemsko, poté je dobyta i Francie, pak ještě následují Jugoslávie a Řecko. Velká Británie, především díky ohromující letecké obraně a díky přírodní překážce, jíž je průliv La Manche, zůstane okupace ušetřena.

V roce 1941 pak Hitler, přesvědčený po ovládnutí takřka celé Evropy o vyvolenosti své i německého národa, obrací svoji pozornost k východu - v červnu poruší dohody o neútočení se Stalinovým (viz Stalin,J.V.) Sovětským svazem (uzavřené v létě roku 1939) a napadne jej. Krátce nato, poté, co japonská vojska napadnou americký Pearl Harbor, pak Hitler vyhlásí válku Spojeným státům americkým.

V té době je Hitler a s ním i celé Německo na vrcholu moci, na vrcholu, z nějž pak následuje pozvolný pád - německá ofenzíva v Sovětském svazu uvízne pod Moskvou, kde je zastaví sovětská vojska pod velením maršála Žukova (viz Žukov, Georgij) a po porážce u Stalingradu (kde je poráží opět Žukov) už neznají německé armády na Východě již nic jiného než ústup.

V letech 1941-1945 vykonává Hitler (bývalý desátník) též funkci vrchního vojenské velitele Německa - pozemní vojsko přitom řídí prostřednictvím svého náčelníka štábu, s ostatními složkami armády pak jedná prostřednictvím velitelské struktury, jež je vytvořena podle jeho vlastního návrhu - Hitler se jako velitel rád obléká do vojenské uniformy, řídí pohyb každé německé jednotky, mezi vojáky se mu říká Grofaz, což je zkratka německých slov "největší vojevůdce všech časů" - a přestože má Hitler k dispozici takové podřízené jako jsou E. Rommel (viz Rommel,Ervin), H. Guderian (viz Gudariain,Heinz) či K. Dönitz (viz Dönitz, Karl), ponechává si veškerou velitelskou pravomoc ve svých rukou.

Poté, co je zřejmé, že německá vojska nemohou již déle odolávat sílícímu tlaku vojsk Sovětského svazu a vojsk západních Spojenců, zdůvodní Hitler neúspěch svých armád přesvědčením, že Německo si nezaslouží přežít, pokud nedokázalo získat nadvládu na světem - jako vůdce svého lidu pak žene celý německý národ do záhuby.

V roce 1944 se Hitler stává obětí několika neúspěěných pokusů o atentát, ale jeho pozice je stále velmi silná, ještě na počátku roku 1945, tedy roku, kdy Německo kapituluje, slibuje německému lidu nasazení nových "superzbraní" a obrat ve vývoji války, tvrdí, že společně s Německem bude bojovat "až do pěti minut po dvanácté"...

Nicméně, Hitler se kapitulace Německa nedočká - 30. dubna roku 1945, v okamžiku, kdy se kolem jeho berlínského velitelského bunkru začínají stahovat příslušníci sovětských jednotek, spáchá tento vůdce německé Třetí říše, společně se svojí milenkou Evou Braunovou, sebevraždu, když předtím označí za svého nástupce v čele Německa, za nového říšského kancléře, admirála K. Dönitze. O osm dní později druhá světová válka pro Evropu končí bezpodmínečnou kapitulací zbytků německých vojsk.

Adolf Hitler nese ať již přímou či nepřímou zodpovědnost za jedny z největších krutostí, jaké se ve dvacátém století udály - jím rozpoutaná druhá světová válka po sobě zanechá více než třicet pět miliónů mrtvých a další desítky miliónů lidí zraněných, zmrzačených a bez domova. Jeho nenávist vůči židovskému národu rozdmýchá ty nejhorší židovské pogromy, jaké si lze jen představit - druhá světová válka připraví o život jen těžko uvěřitelných šest miliónů Židů - umírají v koncentračních táborech, jsou zplyňováni v plynových komorách po statisících, jména jako Aušvitz (Osvětim) či Treblinka dodnes budí hrůzu. Ale Hitler nevraždí pouze Židy, on je připraven vyvraždit všechny, kdo neodpovídají ideálu nadčlověka - po statisících jsou vražděni Cikáni, homosexuálové, lidé duševně či tělesně handicapovaní.

Nelze skončit tento životopis než konstatováním, že Adolf Hitler se svým životem a svým "dílem" zapisuje do dějin lidstva jako jeden z největších a nejzvrhlejších barbarů všech dob.