korejská válka... (1950 - 1953)

Korejská válka                                                

Strany
Koalice OSN Jižní Korea   USA   Spojené Království	Komunisté: Severní Korea ČLR SSSR

Po ukončení 2. světové války, během které byl celý Korejský poloostrov pod nadvládou Japonských okupantů, došlo k politickému a územnímu rozdělení.Hranicemi nově vzniklých území měla být 38 rovnoběžka, která měla oddělovat Severní Koreu(SSSR) a Jižní Koreu(USA).Zatímco jižní část Koreje byla od fašistických armád osvobozena spojeneckými jednotkami, sever byl osvobozen Sovětským svazem a čínskými polovojenskými jednotkami.V důsledku toho začaly vznikat dva naprosto rozdílné systémy.Poválečné období se vyznačovalo silnou expanzí komunistických struktur do všech možných částí světa.USA se v té době potýkaly se silným úpadkem ekonomiky způsobeném výdaji na evropském bojišti 2. světové války.Po konsolidaci vztahů s Japonci si USA uvědomily, že chtějí-li nadále setrvat jako světová velmoc, musí využít veškerého potenciálu k zastavení pronikání komunismu a postavit se mu vstříc.

25. června 1950 severokorejské armády překročily 38 rovnoběžku v počtu přesahujícím dvojnásobek jihokorejského armádního potenciálu. Pět let po ukončení 2. světové války vzniká opět konflikt, který málem začal válku 3.Nápor a přesila severokorejské armády rozprášila jakýkoliv odpor jejich oponentů a málem tak donutila Jižní Koreu ke kapitulaci.Nakonec došlo k ústupu všech armádních a vládních jednotek do jihovýchodní části poloostrova.Došlo k vylodění amerických pozemních sil podporovaných leteckými odvetnými údery bombardérů, kteří našly svoje útočiště na japonských letištích a letadlových lodích. Rozsáhlé americké mobilizaci předcházelo bouřlivé zasedání Rady Bezpečnosti OSN, která potvrdila status severokorejské vlády jakožto agresora a vyzvala tak své členy ke kolektivní akci na záchranu demokratických hodnot v této části východní Asie. Sovětský Svaz bojkotoval postup OSN svou neúčastí v klíčových jednání zejména proto, že ze zasedání byla nekompromisně vyloučena komunistická Čína. Spojenecké jednotky, složené z armády Spojených států, tak měly nyní volné ruce a mohly přistoupit k větší podpoře jihokorejského lidu. Stejně jako Jihokorejci 25. června, musela nyní severokorejská armáda čelit náhlému útoku. Generálu MacArthurovi, veliteli pozemních sil ve východní Asii, se podařilo zahnat severokorejskou armádu na 38 rovnoběžku. Prezident USA H. Truman dal však rozkaz k dalšímu pokračování bojů, tedy k přímé invazi na území KLDR.Armádní jednotky stále těžily z momentu překvapení a z nepoměrné přesily.Po třech měsících války, uprostřed října 1950, bylo dobyto hlavní Severokorejské centrum - Pchjongjang.Vyčerpaná severokorejská armáda naprosto zkolabovala a uchýlila se na poslední možné útočiště na nejsevernějším místě - na hranici s Čínou, v povodí řeky Jalu. Generál MacArthur viděl konec války v blízkém dohlednu a vojákům sliboval návrat Vánočními svátky.J. V. Stalin reagoval na totální neúspěch svých severokorejských soudruhů masivním vojenským zapojením do celého konfliktu, čímž se v stal jakýmsi utajeným vrchním velitelem celé operace.Rovněž silné zapojení Číny do konfliktu, jakožto země s téměř neomezitelnými lidskými zdroji, znamenalo opět další průlom v Korejské válce. Brzy z jara 1951 tak zasáhl do bojů jeden a čtvrt milionů Číňanů, vybavených ruskou technikou, kteří byly navíc letecky podporováni stovkami elitních sovětských pilotů.Vše podléhalo velké utajenosti,sověti létali v Čínských uniformách a strojích , čínské jednotky byly považovány za dobrovolné legie.Americké jednotky tak byly donuceny opustit své strategické pozice pod tíhou nepoměrné přesily a ustupovat tak nepříteli V této fázi se válka dostala do nejhrozivější podoby od počátku celého konfliktu. Byla nemilosrdná, krutá a dlouhá. Z pozdějších prohlášení vyplynulo, že v těchto chvílích prvně uvažoval prezident Truman o použití raket s atomovými hlavicemi, které byly paradoxně ukryty ve skladech na Okinawě (Japonsko).Po dlouhém období silných ofenzív byly americké jednotky zatlačeny zpět na 38 rovnoběžku, stále nebyly schopny čelit stále čerstvým čínským posílám. Severní Korea tak byla znovu pokořena a komunističtí pohlaváři znovu prahli po invazi na jih. Jejich touhy byly vyslyšeny a jihokorejská armáda spolu s americkou byla po dobití Soulu znovu zatlačena na samotný jih poloostrova. Nástupce prezidenta Trumana Dwight Eisenhower byl v ještě větším pokušení použít zbraně hromadného zničení k zastavení dalšího krveprolívání. Jen shoda náhod zabránila jejich použití, což by jistě v konečném důsledku znamenalo oficiální vstup Čínské lidové republiky a Sovětského Svazu do do třetí světové války.Namísto toho odsouhlasil další posily amerických kontingentů do jižní Asie. Komunistický nápor však pomalu vyprchal. Vyčerpané čínské a severokorejské jednotky předchozími boji a naopak čerstvé americké síly uspíšily brzký příchod dalšího obratu ve válce. Spojenecké jednotky se brzy opět dokázaly zkonsolidovat a opět zaujmout aktivní postoj ve válce. Komunistické vojenské síly se brzy daly na ústup, Soul byl opět osvobozen. Téměř rok trvající ústup jednotek čínské lidové armády a severní Koreje se opět zastavil tam, kde válka původně začala - na 38 rovnoběžce. Obě velmoci již však neměly dostatek materiálních ani vojenských sil na další ozbrojené útoky. Vlekoucí se konflikt se silně podepsal na jejich zkomírající ekonomiku. Na obou stranách již nebyly prostředky k dalšímu vedení války. Válka v Koreji se tak dostala do silné pasivity.Z iniciativy Sovětských vůdců došlo k několika mírovým schůzkám obou znepřátelených stran - Severní a Jižní Koreji. Z nich vzešla 27. června 1953 dohoda o příměří , která platí až do současnosti.